zvířata

Po narození je tygrova porodní váha 800-1600 g jako všechny kočkovité šelmy je i tygr po narození slepí, vidět začínají 3-10 dnem života avšak i po té nevidí zcela ostře a trvá nějakou dobu než vidí opravdu ostře . Asi od 22 dne života nahrazují nemotorné plazení pohybem po všech čtyřech ,mezi 17-24 dnem se jim začínají růst řezáky, nejdříve horní a posléze dolní ,pote mezi 38 až 45 dnem se jim prorážejí dolní třenáky a od 41 dne jim narůstají nejprve horní třenáky a poté dolní špičáky, od této doby se již začínají dokrmovat masem.Kojení však pokračuje až do věku asi půl roku.

S postupujícím věkem začínají mláďata opěvovat nejrůznější hry. Zajímají se o pohyb špičky matčina ocasu, kterou se snaží uchvátit, utočí na matku i na sourozence. Matka se těchto her často účastní a při potyčkách vlastně tygřatům ukazuje jaké metody k chycení použít, podrážení nohou počínaje a skokem konče. Hry mláďat nejsou rozhodně samoúčelné. Kromě cvičení obratnosti a vytrvalosti patří některé prvky k nácvikům těch nejdůležitějších hmatů či úchopů, které každý tygr musí dokonale znát, chce-li v životě zaujmou místo nejzdatnějšího lovce a predátora.

Zvířata již dávno před člověkem používala metodu hry jako nejdokonalejší formu učení. Narozdíl od skutečných projevů je toto naprosto volné chování bez vážného obsahu, a proto stačí i malé zakvíknutí chyceného nebo poraženého mláděte při rvačkách aby jej matka či sourozenec okamžitě pustili. Ostatně při takových hrách se role mění a lovený se stává vzápětí tím kdo loví a bývalí lovec zase loveným. Tímto postupem trénování se stávají z malých huňatých válečků bystrá a obratná tygří koťata .V prvních týdnech opouští matka mláďata jen na krátkou dobu, aby se sama nasytila. Když se malí tygříci začnou přiživovat pevnou stravou nastává pro tygří matku těžký úkol. Na jedné straně zajistit bezpečí mláďatům a na druhé musí zajistit obživu pro celou rodinu, což je však časově náročnější. Ve věku 6-7 týdnů opouští svůj starý úkryt a už se do něj nikdy nevrátí, proto vždy když jde matka lovit musí pro mláďata najít nový úkryt kde je schová. Tam tygříci musí čekat celé hodiny někdy i celé dny. Jsou však natolik vzorní že si v této době ani nehrají, aby na sebe neupozornili. Když se matka vrátí s menší kořistí tak spolu hodují celý den či noc dokud ji nesežerou.

Po krátkém odpočinku se znovu ukryjí a tygřice znovu vyráží na lov nové kořisti. Pokud má štěstí a povede se jí ulovit větší kořist např.gaura nebo buvola tak se vrátí pro mláďata a přivede je k  ulovené kořisti. Láká je hlubokými zvuky“BRU BRU BRU“to znamená následujte mně. Mláďata ji následují v zástupu jako např. kachny .

Ve věku šesti měsíců již úplně přejdou na pevnou stravu a začínají mít větší nároky a začínají být samostatnější. Často opouštějí matku a vydávají se sama na první výpravy i do vzdálenějšího okolí. Ve stáří jednoho roku nastává nejnáročnější výuka vlastního lovu. Již s mláďaty si tygřice hraje, aby trénovala jejich lovecké schopnosti. Při honičkách je sráží tlapou, objímá je a čelistmi jim naznačuje jak způsob tak co nejúčinější zabítí kořisti.

Lov mají mláďata již od malička v krvi, ale přesto zbývá dlouhá výuka techniky lovu. I když mláďata viděla matku mnohokrát při útoku nastává praktická výuka. Tygřice mladého jelena či buvola jen poraní a nutí mláďata, aby jej usmrtila. Sama je pozoruje, ale stále je ve střehu kdyby se něco nepovedlo a aby mohla případně zasáhnout. Je zřejmé že tato výuka si žádá mnohé pokusy. Když se mláďatům povede kořist usmrtit tak nastává další lekce, otevření břišní či hrudní dutiny.